Skip to Navigation

Příčiny, dopady a léčba

Podvýživa související s nemocí je skrytou epidemií, jejíž narůstající prevalence z ní činí stále větší společenský problém. Prevalence podvýživy u celkově oslabených jedinců v nemocnicích a pečovatelských domech je odhadována na 25 % až 30 % [5].

Vysoká prevalence

Podvýživa související s nemocí je, vzhledem k narůstající prevalenci, skrytou epidemií a stává se proto stále větším společenským problémem. Na základě studií jsou odhadovány následující prevalence:

  • v nemocnicích [4,5,6,7]: 1 ze 4 pacientů
  • v pečovatelských domech [4,5,8,9,10]: 1 ze 3 pacientů
  • senioři žijící samostatně [11]: 1 ze 3 pacientů

Příčiny

Podvýživa související s nemocí má obvykle více příčin, které vedou k nedostatečnému příjmu živin. Nedostatečný příjem živin může být navíc způsoben okolnostmi, kdy je snížena dostupnost živin (např. z důvodu chudoby, zanedbávání, problémů s nakupováním či vařením) nebo okolnostmi, kdy je k dispozici adekvátní strava, ale chybí chuť k jídlu (např. z důvodu nemoci a její léčby, deprese, kognitivních problémů) nebo jsou přítomny problémy s příjmem potravy (např. špatně padnoucí zubní náhrady, snížení vnímání chuti).

Klinické dopady

Podvýživa má významné klinické dopady, jako jsou zvýšená mortalita, morbidita a délka hospitalizace, přičemž funkční stav je rovněž zhoršen. Podvyživení pacienti mohou mít sníženou soběstačnost tak, že jejich stav vyžaduje přijetí do pečovatelského domu nebo poskytování domácí péče. Jsou častěji přijímáni k hospitalizaci, častěji navštěvují obvodního lékaře a častěji jsou jim předepisovány léky [3,12].

Ekonomické důsledky

Kromě klinických dopadů je podvýživa související s nemocí rovněž spojena s významnými zdravotními výdaji. Udává se, že výdaje na hospitalizaci u podvyživených jedinců jsou více než dvojnásobkem výdajů u adekvátně živených pacientů [13] a celkové výdaje zdravotního systému na podvýživu jsou měřeny v miliardách euro ročně [14]. Tyto zvýšené výdaje mohou být sníženy vhodnou úpravou nutričního stavu rizikových pacientů.

Screening, diagnóza a léčba

Je doporučována včasná diagnóza a léčba podvýživy, obzvláště u starších pacientů a populace s vysokým rizikem celkového oslabení organizmu. K dispozici je řada nástrojů, které je možno použít jednotlivě nebo v kombinaci. Např. Komplexní geriatrické hodnocení (Comprehensive Geriatric Assessment, CGA) poskytuje informace o základních faktorech vedoucích k podvýživě a vyhledávací skóre MUST či MNA upozorňují na přítomnost podvýživy a její příčiny [15,16].

Léčba podvýživy má vždy dva základní pilíře:

  1. Léčba příčiny (např. deprese, zanedbávání sebe sama)
  2. Zlepšení nutričního stavu.

Do léčebného režimu zaměřeného na zvládnutí základního onemocnění či celkového oslabení organizmu by proto měla být zařazena nutriční podpora. Některé studie však poukazují na fakt, že stále méně než 50 % pacientů s podvýživou dostává nutriční doplňky[15,16].

Nutriční řešení podvýživy sestává z nutriční podpory definované zdravotníkem specificky pro každého pacienta. Využívá se obohacování stravy a/nebo perorální doplňky stravy; krmení sondou a/nebo parenterální výživa. Bylo prokázáno, že v nemocnicích i mimo nemocniční péči jsou perorální doplňky stravy nejúčinnější cestou ke zvýšení příjmu energie a proteinů, zlepšení funkční kapacity a klinického stavu a zároveň zkrácení doby hospitalizace a snížení mortality [17].

Reference:

  1. Stratton R, Green C, Elia M. Disease-related malnutrition: an evidence based approach to treatment. Wallingford: CABI Publishing; 2003.
  2. Meijers JM, Schols JM, van Bokhorst-de van der Schueren MA, Dassen T, Janssen MA, Halfens RJ. Malnutrition prevalence in The Netherlands: results of the annual Dutch national prevalence measurement of care problems. Br J Nutr 2009; 101(3):417-423.
  3. Russell C, Elia M. Nutrition screening survey and audit of adults on admission to hospitals, care homes and mental health units. 2008. Redditch, BAPEN.
  4. Imoberdorf R, Meier R, Krebs P, Hangartner PJ, Hess B, Staubli M et al. Prevalence of undernutrition on admission to Swiss hospitals. Clin Nutr 2010; 29(1):38-41.
  5. Kruizenga HM, Wierdsma NJ, van Bokhorst MA, de vdS, Hollander HJ, Jonkers-Schuitema CF et al. Screening of nutritional status in The Netherlands. Clin Nutr 2003; 22(2):147-152
  6. Suominen MH, Sandelin E, Soini H, Pitkala KH. How well do nurses recognize malnutrition in elderly patients? Eur J Clin Nutr 2009; 63(2):292-296.
  7. Lelovics Z, Bozo RK, Lampek K, Figler M. Results of nutritional screening in institutionalized elderly in Hungary. Arch Gerontol Geriatr 2009; 49(1):190-196.
  8. Parsons EL, Stratton RJ, Elia M. An audit of the use of oral nutritional supplements in care homes in Hampshire. Proc Nutr Soc 2010; 69:E197.
  9. Kaiser MJ, Bauer JM, Ramsch C, Uter W, Guigoz Y, Cederholm T et al. Frequency of malnutrition in older adults: a multinational perspective using the mini nutritional assessment. J Am Geriatr Soc 2010; 58(9):1734-1738.
  10. Norman K, Pichard C, Lochs H, Pirlich M. Prognostic impact of disease related malnutrition. Clin Nutr 2008; 27(1):5-15.
  11. Amaral TF., Matos LC., Tavares MM., Subtil A., Martins R., Nazaré M., Sousa Pereira N. The economic impact of disease-related malnutrition at hospital admission. Clin Nutr 2007; 6:778-84. 
  12. Elia M, Stratton R, Russell C, Green C, Pang F. (2005) The cost of disease related malnutrition in the UK and economic considerations for the use of oral nutritional supplements (ONS) in adults. BAPEN. 
  13. Kondrup J.,  Allison S.P., Elia M. , Vellas B., Plauth B. ESPEN Guidelines for Nutrition Screening 2002. Clin Nutr 2003; 22(4): 415–421
  14. Van Asselt D.Z.B., Van Bokhorst-de van de Schueren M.A.E., Olde Rikkert M.G.M. Leidraad ondervoeding bij de geriatrische patiënt. 2010
  15. Loch H. et al. Introductory to the ESPEN Guidelines on Enteral Nutrition: Terminology, Definitions and General Topics.  Clin Nutr 2006; 25:180–186.